Léčba kazu a endodoncie

Zubní kaz je nejčastější potíž, se kterou se zubní lékař ve své ordinaci setkává. Může vzniknout ve zdravém i opraveném zubu.

Zubní kaz může vzniknout pod či podél dříve zhotovené výplně.

LÉČBA ZUBNÍHO KAZU

Sanace neboli léčba kazu začíná použitím lokální anestezie, která zajišťuje, že samotná preparace – tedy vrtání nebo broušení zubu, bude již zcela bezbolestná. Následně se aplikuje takzvaný „kofferdam“, tedy gumová blána.Jeho hlavní význam však spočívá v zajištění suchého pracovního pole, což je zcela nezbytné pro zhotovení kvalitní výplně.
Následuje fáze samotné preparace. Ta spočívá buď v odstranění části zubu s kazem či původní nevyhovující výplně a následné odstranění veškerých kazivých hmot. Kontrola preparace probíhá pomocí karies detektoru, což je látka barvící pouze kazivé tkáně. Tím se tak ujistíme o tom, že jsme skutečně odstranili veškerý přítomný kaz.

Na naší klinice zhotovujeme jen fotokompozitní výplně – tzv. „bílé plomby“, které se se zubem pojí tzv. adhezivními systémy. Na závěr se výplň modeluje tak, aby nepřekážela ve skusu a povrch se pečlivě vyleští.

  

PROČ SE DĚLÁ ENDODONTICKÉ OŠETŘENÍ ZUBŮ?

Účelem tohoto zdravotního výkonu je zachování zubu v dutině ústní a obnova jeho funkce. Cílem výkonu je mechanicky rozšířit, chemicky vydezinfikovat a zaplnit systém kořenových kanálků infikovaného a poškozeného zubu a ten následně zrekonstruovat a rovněž vyléčit zánět kostěného lůžka zubu, pokud je diagnostikován. K ošetření je nutno přistoupit v případě, že dojde k zánětlivému postižení, eventuálně odúmrtí zubní dřeně následkem neléčeného zubního kazu.

Při posouzení indikace se bere v potaz několik rozhodujících faktorů: například význam zubu, jeho biologický faktor, rozsah postižení klinické korunky zubu, zachování tzv. ferule (určitého množství zdravých tvrdých zubních tkání po obvodu kořene zubu nad úrovní dásně), schopnost zubu po ošetření sloužit jako pilíř protetické náhrady, anatomie kořene, technické faktory, které mohou znemožnit ošetření (např. omezení otevírání úst, postižení čelistního kloubu, některá celková onemocnění pacienta apod). Při indikaci endodontického ošetření je přání pacienta zachovat zub důležité, ale nikoliv rozhodující. Naopak nezájem pacienta o ošetření nebo sociální (finanční) důvody jsou jednoznačným kritériem pro nezahájení léčby.

JAK PROBÍHÁ ENDODONTICKÝ VÝKON

Výkon je běžně prováděn v místním znecitlivění. Za účelem zabránění šíření infekce a úniku dezinfekčních látek do ústní dutiny se zub izoluje pomocí speciální elastické blány (tzv. kofferdam). Při velkém poškození korunky zubu se ještě před izolací provede adhezivní dostavba obvodových stěn korunky zubu.

Dle složitosti daného případu je rozdělen do několika návštěv v ordinaci zubního lékaře, každá v délce přibližně dvě hodiny. Během ošetření jsou používány speciální přístroje a nástroje a zhotovovány kontrolní rentgenové snímky.

Nejprve se odstraní infikované tkáně korunkové části zubní dřeně a najdou vstupy do kořenových kanálků pomocí operačního mikroskopu. Systém kořenových kanálků se ručními a rotačními nástroji mechanicky rozšíří, aby bylo možné aplikovat dezinfekční roztoky, jejichž působením zub se zbaví choroboplodných zárodků.

Přesná délka jednotlivých kořenových kanálků se určí pomocí elektronického přístroje apexlokátoru. Rozšířený a vydezinfikovaný vnitřní prostor zubu se následně zaplní a hermeticky utěsní gutaperčovými čepy . V případě, že kořenový systém je vyplněn zbytky gangrenózní či jinak zánětem postižené dřeně, v první návštěvě do kořenového systému se aplikuje desinfekční vložka s hydroxidem vápenatým na dobu 10-14 dní a definitivní zaplnění kořenových kanálků se provede až ve druhé návštěvě. Poté se zhotoví dostavba jádra korunkové části zubu tak, aby byl zub připraven pro případnou protetickou rekonstrukci.

KOMPLIKACE A MOŽNÁ RIZIKA ENDODONCIE

Běžně se mohou vyskytnout některé krátkodobé a méně závažné komplikace, zejména tupá a nepulzující bolest, přetrvávající ještě několik dní po zákroku.

Vzácně se může vyskytnout zvýšení tělesné teploty, zhruba do 38°C. Velmi vzácně se pak může při ošetřování infikovaného zubu dojít k vyhrocené obranné reakci organismu, tzv. „flare-up fenoménu“, při kterém vzniká výrazný otok měkkých tkání v okolí zubu, v nejvzácnějších případech dochází i ke vzniku abscesu. Řešením je opětovné ošetření kořenových kanálků nebo uvolnění hnisu z abscesu.

Eventuální komplikace mohou vzniknout z důvodu značné anatomické složitosti systému kořenových kanálků a technické obtížnosti endodontického ošetření, avšak vzhledem k použití nejmodernějšího přístrojového vybavení a zvětšovacích technik (operační mikroskop) lze na naší klinice oprávněně předpokládat nízký výskyt komplikací během ošetření. V průběhu mechanického opracování kořenových kanálků může rovněž dojít k oddělení kořenového nástroje, či k perforaci kořene zubu. Nelze zaručit, že se podaří nalézt, zprůchodnit, rozšířit, vydezinfikovat a zaplnit všechny kořenové kanálky, odstranit překážku/y v kanálků nebo například zapečetit perforovaný kořen, případně dosáhnout vyhojení zánětu zubního lůžka.

Každé další ošetření kořenového kanálku je potenciálně nebezpečné oslabením zubu a jeho následnou ztrátou kvůli rozlomení korunky a nebo prasknuti kořenu.

Úspěšnost výše uvedených postupů je vysoká, avšak individuální anatomické poměry zubu nezaručují, že se jej vždy podaří vyléčit a zachovat v dutině ústní. Někdy se nepodaří dosáhnout úplného vyhojení zánětlivého ložiska v kostí alveolu. V tom případě se musí primárně konzervativní zákrok plnění kořenového kanálku doplnit chirurgickou intervenci v oblasti apexu (špičky kořene) za účelem odstranění zánětlivého ložiska a revizi periapikálního prostoru.

OMEZENÍ A DOPORUČENÍ VE ZPŮSOBU ŽIVOTA PO PROVEDENÍ ENDODONCIE

Po provedení výše popsaného zdravotního výkonu může pacient vnímat několik dní zvýšenou citlivost ošetřeného zubu, která postupně ustupuje a lze ji v případě potřeby tlumit léky s analgetickým účinkem. Ke změně zdravotní způsobilosti pravděpodobně nedojde.